ZE SBÍRKY "LET OPILÉHO ORLA"
Let opilého orla
Tam v poušti ulic hoří zvláštní světy
Jak orel nad pueblem krouží myšlenka
Zda vejít v ony cinkající oázy a zasít květy
na vyschlý záhon úst co zavlaží jen sklenka
Korkových lidí národ hlučně rokuje
a orel nežíznivý roztahuje křídla
V modravém dýmu sklenka putuje
Jak zrnka prachu poletuje vůně jídla
Stříbřitá kravka pěnu odfrkne a čeká
Pasáček sklenic podojí ji z mosazného vemene
Teď ruka noci orla nevyleká
zas další doušek zasadí do svého temene
V zahradách hlavy květy rozkvétají
když k odletu si čechrá zadýmené peří
Venku už domy tmou se nalévají
a světlo láká z otevřených dveří
Perutě vodkou potřísněné zavlají
Chodníky dláždí rybí těla
Na zemi ústa z listí šeptají
že křídla zmáčená dnes doletěla
Večerní šálek čaje
Do bílé loutny křehké lístky padají
Z krajin kde země leží, a obnažuje prsy
Na struny z porcelánu písně brnkají
O roztažených stehnech hor kde rostou trsy
U okna konvice už zrudla od červánků
Jak useknutá hlava draka páru vydechuje
Rty kroužící jsou ptáci nad lagunou šálku
Dunami jazyku čaj v karavanách putuje
Myšlenky, ty žabky zelené se množí jako žampiony
když horký šálek v dlaních držím za soumraku
S večerem lampy ožívají, v hladině žluté lampiony
Do sukna noci měsíc bledé ornamenty šije z mraků
Hotelová kuchyň
Jsou v moři domů ostrovy jak z tropů
Tam šaman v bílé čepici své recepty si mumlá
Ze sopek kotlů pára stoupá ke stropu
voňavá láva v kráterech když bublá.
V té kachlíkové džungli hučí zvuky syčivými
Nad hlavou visí trubek liány a čichající choboty
Nože, ti slepí dravci s mozky dřevěnými
z masitých pěstí loví dobroty
Uprostřed plotna obří želva vydechuje žár
a její krunýř pálí žhavým dotykem.
V plamenech mrkne rudých očí pár
když pánve olizuje mastným jazykem
V kasárnách polic čeká vojsko talířů
až kaprálové v bílých košilích mu zavelí
Baňaté mísy s pýchou rytířů
jak lesklá břicha kuchařů se v horku tetelí
Na zastávce
V duhových housenkách se točí mikrosvěty cest.
Do mechu čekání jsou položeny prázdné koleje.
Jak stezky slimáků se třpytí na balvanech měst
Z rachotu kol se líhnou larvy naděje.
Na větvích nástupišť i v mrazu raší pupeny.
Dužiny tváří obrátí se ke zvonkohrám v dálce
pak mrtvé vosy cigaret se snesou na zemi
a čísel čtenáři své tašky sevřou v ruce.
.
Duhová housenka už dorazila za listím
a z otevřených úst jí vyrůstají houštiny.
Tykadla trolejí se rozechvějí napětím.
Pak zacinká a zmizí z okousané rostliny
Supermarket
Jak odhozený batoh titána tu leží
aréna hledačů pod přecpanými ochozy
Zástupy vozatajů jedou bez otěží
Na drahách klikatých si plní povozy
Vítězné věnce ze špekáčků spleteny
Však není vítězů v té prapodivné aréně
Tam celá hejna ryb co plavou zamrazeny,
Kouzelné zahrady kde broskve rostou ze země
Dřevěné kotce plné dýchajících bochníků
na dotek hledajících očí čekají
Za cílem políbí se čela vozíků
Hostie mincí z úst jim padají
Sídliště
V pustinách kvádrů lampy blikají,
jak zmrzlí psi se choulí v kruhu.
Až na rtech chodníků se chodci roztají
tak okna ve zdech zkopírují duhu
Za mlhou záclon lidé schovaní jsou do sebe,
na vytopených krách do modrých ohňů hledí
Nad nimi ruce antén loví nebe.
Do dlaní střech jen pírka mraků sletí.
Korálky aut tam šedé cesty zdobí
Řetězy barevnými město spoutají
až ráno do údolí potáhnou jak sobi
Ve stádech troubících co vůdce nemají
Medvědi z plechu za domy spí přesycení,
než bledé stíny jejich plná břicha otevřou
Od rána čekají psi opuštění
až kruhy v kruzích nás k nim dovedou
Měsíční věž
(chátrající vodárenská věž v Libni)
Má hlavu olysanou od stínů
a šátek z patiny jí studí
Stříbrní netopýři na něm souloží.
Do oken jehly hvězd jí bodají.
Na asfalt noci její oči vyteklé.
do rána zaschnou pod měsícem.
Snad kdyby mohla tak by odešla
Tou cestou krkolomnou, kam odcházejí věže
Žíznivá stařenka tam za plotem
Kamenným prsem kdysi město kojila
Jak flaška dopitá teď trčí do prázdnoty
Opilá samotou a měsícem.
Když mobily zpívají
Jdou chovatelé ptáčků ulicemi,
schoulená tělíčka jim v dlaních září.
V kožených klecích nakrmeni číslicemi,
lidskými hlasy promlouvají do tváří
Někdy jak těžké oblázky jen studí
v hnízdečku kapsy mrtvá holátka.
Než ze spánku je někdo vzbudí,
jsou jejich písně rozhoupaná památka.
Na nitkách samoty jsou ticha korály,
na hrdlech čekání jsou ozdobou.
Až zase ptáčci cinknou o spirály
tak z misek růžových to ticho vyzobou
Kufřík nožů
Cvak! A černé víko vzhůru pluje
Bodavá ústa leskle zívnou do slunce
Studený jazyk prsty olizuje
Šmik! A prsten rubínový zdobí moje ruce
Jedlíci pudingu
Ubrusem světla den je prostřený
A pod ním noc, jen černá deska studící
Na stole slunce, zlatá mísa přeplněná
Lžícemi osudu z ní život nabíráme
Jak horký puding rozplývá se na jazyku
U zubaře
Svou skříňku bolesti si každý nosí sám,
V jeskyni krápníků když oheň doutná
je jazyk k horké skále přikován,
a všechno stejně chutná.
Oslněn mhouřit víčka do jasu a čekat,
až cepín průzkumníka cinkne o útesy.
Stříbrnou vážku slyším v ústech létat,
chladivý pramen zurčet nad lesy.
Neznámým tvorům nastavuji líce.
V antické póze vychutnávám vůni kovu
a moje tvář je přeplněná lžíce.
Plastový člun tam chvátá k tonoucímu slovu.
V kaňonech dásní vrtné věže jsou,
mou bolest z hlubin purpurových těží.
Pak ohně v jeskyni zas vyhasnou.
Na skálu vychladlou už sněží.
Na pohřbu kamaráda
Provazy deště země spoutaná
Chladnými ústy hrobů pije vodu
Vzpomínek střepinami cesta sypaná
Krajinou slz se stáčí ke hřbitovu
On připojil se k většině,ač raději by zůstal
A jeho kniha dopsána a odložena
Já v jejích stránkách mohu listovat
Než moje vlastní bude dokončena
Kamna
Hranatý vesmír u zdi pokoje
Spálená slunce v kleci rotují
Jak misku mléka ohřejí mi dlaně
Na plátech galaxií zasyčí pak kočky
Žíhané krásky uvězněné v prostoru
Horkými drápky škrábou o volnost
Železná záda olizují jazykem
Vypálí oko Kyklopa a shoří.
Za okny víka kanálů zas plují po nebi
Zima je hlodavec a žije bez hranic
Ve střevech kočky rozkmitá se na plamen
Alespoň na chvíli.
Ručník
V kapličce mokrých rituálů suché křídlo
jak prapor doteků tu visí bez pocty
Stříbrní kohoutci až budou ráno kokrhat
V bezvětří zrcadla on zavlaje mi do tváře
Balada o gravitaci
Na šachovnici kraje u pole
jsem jezdec bez koně a cválám na kole.
Cesta je hrbatá a plná jam,
jak záda zvoníkova z Notre Dame
Tah jezdcem na nesprávné pole
a padám do prachu tam dole.
Tím pádem, ruka v štít se proměnila,
před hroty kamennými hlavu ochránila
Na poplach tlučou bubeníci do kosti.
Já kráčím pěšky v hlavě starosti.
Nedávno ruka ještě štítem byla.
Teď v palcát sádrový se proměnila
Kuřácká letadla bez business class
Žebříčky nejbohatších u komínů opřeny
V nich spolu s nejchudšími vystoupají do mraků
A jako perly nejdražší se navrátí zas na zemi
Žíznivá telátka je vypijí pak ze žlabů.
Popelnice
Za domem stará dáma zívla
Pod šedým kloboukem má hlavu otevřenou
V kabátě z plechu na mě říhla
krajinou v sobě rozloženou
Čarovné květiny v ní rostou bez slunce.
Barevné světy válčí v mokrém bludišti.
Minulost z marností si proplétají ruce,
a stará dáma dumá o smetišti.
Za nocích bezedných sen o prázdnotě sní,
o křehkých baletkách i o lehkosti mraků.
Po ránu její srdce provlhlé se rozezní,
až bude tančit s kavalírem v oranžovém saku
Princezna Slza
V propasti oka zámek skryt
Zavřená okna do tmy kanou
V provlhlých sálech studený je svit
Zelené svíce ve zdech planou
Dva ptáci s křídly z olova
tam usínají v mauzoleu ložnice
Na stropě zapálená pramice
hořící kapky spadnou na slova
Pod víčky věží stinné parky jsou
a jezera jak přeplněné poháry
V rezivém brnění tam kráčí tmou
jen slaný princ a Lítost na cáry
Až potká ji ve světle odrazů
pak v šeré galerii políbí ji lehounce
Soumračné tváře ztečou z obrazů
Princezna Slza vyjde na slunce
Souložící semafor
Po celé dny tam u kolejí stojí
Má svoji eleganci bez šatů
Jediným pohybem nám cesty spojí
Miluje pravidelnost návratů
Z drzostí vykřičníku do vagonů hledí
Ramenem očí všude proklouzne
Mašina spokojená u něj sedí
Z děravých paží brzy vyklouzne
V železných ňadrech duní hrom
Za lesem utichne však záhy
Pak zase zůstane tu jenom on
Souložník na kružnici dráhy
Stařec a párek
Na stěžni židle seděl sám
jen prázdný stůl byl jeho oceán
Talířek s párkem záchranný byl člun
On porci života z něj žvýkal rozvážně
Ten starý kapitán snad někdy lhal
Však kapsy plné pravdy měl
Holými prsty chytal rybky mastnoty
Pod sluncem žárovky se hřál
Od větru rychlíků měl ošlehanou tvář
V šedinách trpělivost čekáren
Mlčky si se svým párkem povídal
Zbytečná slova topil ve vousech
Když projedl se ke konci
za obzor stolu pohlédl a věděl
že i on měl kdysi začátek
Tak jako párek
Čas vánoční
Barevná okna kostelů se vysypala do ulic,
Z nich lidé uviděli na Betlém.
na rozespalou naději tam na slámě,
a krásu mraveniště pod hvězdou
V tom čase lidumilných bankéřů,
ovečky boží zaplňují chodníky.
Pastýři v kožichu jim rozdávají dárky se slevou
a nahý Kristus mrzne před zlatnictvím.
Světlušky žárovek se slétly do stromů,
skleněná víra visí na větvích.
Až večer položíme ruce na stoly,
tak rybí hřbitovy tam budou bez křížů.
Letní přeháňka nad městem
Déšť, ten mokrý geometr bez kružítka
Své přesné kruhy na kaluže rýsuje.
Tuláku v ulicích už nezůstala nitka,
jak starodávný věštec nebe studuje.
Kalichy deštníků se rozevřely žíznivě
a kráskám na billboardech tečou slzy.
Duhový strážci křižovatek mrkli hřejivě,
V nich smaragdoví komáři se roztančili brzy.
Třpytiví sumci kloužou po mělčinách silnice,
ploutvemi kulatými rozstřikují vodu.
Za nimi tramvaj přeplněná pramice
uvízlá na ucpaném brodu.
Župánek z mraků obloha už roztahuje.
V zrcadlech výkladů si rozčesává modré vlasy.
Po chodcích kapky rozhazuje.
Kdo nezmokl, tak neviděl ty krásy.
Dřez na nádobí
Studánka z plastu zrozená.
V lagunu bílých delfínů se mění
Na hřbetech z porcelánu prsty surfují.
Na vlnách očí horká chapadla
Ostrůvky dlaní halí oblaka.
Zmáčené ryby polykají jaro.
Chlebový parník kolem propluje.
Kapitán z dýmky vyfukuje bublinky.
Podzimní nebe
Vousatý chameleón plive po střechách
Jeptišky s knírkem tahají ho za ocas
nahému létu zvoní klekání
Zelené tváře stromům dřevění
Plešaté slunce odhodilo hřeben do strnišť
Po špičkách stínů vytrácí se do města
Chomáče vlasů sype na chodník
a nory kanceláří rozsvítí jak lampiony
Podzim je zchudlý labužník se zlatou vařečkou
Na nebi míchá tyrkysovou zmrzlinu
Kornouty věžáků s ní naplní
Zmrzlinář vítr rozdává ji zadarmo
Piraně ve vaně
Bankovní účty plní se jen těžce
a jako vany vypustit jdou lehce
Ve vanách papíroví kapříci se bojí
Prasátka vyprázdněná doma stojí
Penězojedi v kravatách nás lákají
Falešné verše z reklam plivají
Piraně poplatků nám do van nasadili
Monstrózní kádě bank se naplnily
Sekačky na trávu
Vy řvoucí mastodonti v prehistorii trávy!
Tu louku raději by měly spásat krávy
Kopyty gumovými zemi dusíte
Zelené kruhy ticha rušíte
Hovádko boží ukloní se před květem a pak ho sežvýká
Jen stroje povalí se dál a sežerou i koníka
Jedlíci bez hladu jíst nemusí
Stejně zas lhostejně vše vytrusí
Polévka ze sáčku
Reklamu jsem sledoval
pak polévku kupoval
S masovými knedlíčky
že prý jak od babičky
Polévka ze sáčku letí
z kopyt klih a slaný smetí
Tím že jsem to uvařil
babičku jsem urazil
Mince
Kovová vločka na dlani
Motýlek vydrolený z bankovky
O ruku člověka se ohřívá
Pak vypaří se v horku vydání
Bořivojova ulice
Pestrými štíty hospůdek je tetovaná
Monmartru Žižkova se táhne rukávem
Šedivou žílou silnic šněrovaná
prsteny aut se leskne nad ránem
Alejí rozsvícených oken půjdu k západu
holínky komínů než měsíc obuje
Tam slunce zhasíná svou zahradu
večerních pijáků se včelstvo srocuje
Hospůdka Nad Viktorkou plástev medová
pěnivá sklenička mě svedla na cestě
Jak srdce prostitutky byla ledová
skleněné rty jsem zulíbal té nevěstě
Medůzy nonstopů už do tmy žahají
Jak rozkojené bradavky mě přivinou
Do plných pohárů mi verše padají
Až spánek posnídám tak odplynou
Nahý vítr ve městě
Chytáme nahý vítr v ulicích
jak síťky na motýly míjí tváře
uteče do parku a obleče se do listí
na rohu prolistuje staré noviny
Chodníkům zaplivané paty osuší
nedává přednost na přechodu
Někdy se zatočí jak husar na koni
pak začne dělat kousky
Utrhne tašku ze střechy jak plod
a rozevlátě nabídne ji chodcům
Jestli se na něj zlobí je mu fuk
Ten starý uličník je vždycky nad věcí
Oči
Jednou si vezmu okno na záda
a odnesu až do lesů
Tam otevřu ho k slepým pařezům
odhrnu závěs pavučin a vykloním se zhluboka
Zelené číše listů za oknem
slunce v nich perlí jako šampanské
Budu z nich pít až dopiju je do stínů
Poslední kapky spadnou světluškám
Stříbrnou cestou zpátky k neonům
mé okno pomůže mi měsíc nést
Doma ho tiše opřu o stěnu
zavřu zas dokořán a rozsvítím
Lednička
V kuchyni hladem zívá Sněhurka
břicho jak vysypanou mošnu ve sněhu
V ní volá o pomoc jen opuštěná okurka
a sedm lahváčů jak trpaslíků na ledu
Mokré ruce
Mám rukavice z čapích zobáků,
lopatky parníku co nad hladinou překáží
Telefon probuzená žába na pánvi
a průvan škodolibě nabízí mi záclony
Bota ve větvích
Snad někdo stromu výšku záviděl
tak po něm hodil aspoň botu
Stala se ptákem který vyplazuje jazyk
Ptákem co poletí jen dolu
Nač lámat si s tím hlavu
jak ocitla se bota ve větvích
Možná jen někdo běžel po nebi
a nechtěl se už vracet
Svoboda
Z houpacích křesel stavět Babylon
Chodit se dívat do muzea na prachy
Mít místo dveří oranžový lampion
Z balonu házet klíče na střechy
V kostele svačit bez příboru
Mít pevnou víru, ale neklečet
Před nikým nestavět se do pozoru
A nestydět se rozbrečet
Rozhoupat lustry v palácích
V zahradě bez plotu si tykat se sochou
Po ránu vyválet se v červáncích
Ve skříni nechat boty bez nohou
Toulat se nahý letní krajinou
Nakopat zbohatlíka do zadku
V parku se přikrýt peřinou
Milovat od soboty do pátku
Zelená víla
V domečku na palouku pod čelem
zelená víla sedí u spinetu
Klávesy hladí něžným dotekem
Z komínu znějí tony menuetu
Lechtivý spinet varhan nabral sílu
Brunátný trubač troubí na trombon
Závojem kapesníku přikryl vílu
Nosatý myslivec jí láká na bonbon
Hotelový pokoj
Do města soumrak sklouzl po střechách
Na okna naráží jak sametový míč
Já klubku ulic kráčím po stopách
V mé kapse studí cizí klíč
Obchodník se spánkem se neonově směje
a jícen výtahu zas hltá další sousto
Klíč v prázdných žilách hotelu teď hřeje
Já odemykám svět kde bylo pusto
Sám stojím na břehu a mlčím do ticha
Sem nedosáhne řeka rozbouřených hlasů
U dveří skříň jak opuštěná plástev vysychá
Z ní cítím vůni parfému a zralých klasů
Vrásčité paže křesla zvou mě do klína
Ten starý ušák vyslechl už lidí
Co člověk, pravda jiná
Lež v říši pavučin se za zrcadlem stydí
Přede mnou postel snů je pokladnice
jak otevřené dveře kina láká
Jen spánek tam je platnou vstupenkou, nic více
Na plátno víček promítají pro jednoho diváka
Pračka
Nalitá v koutě jenom mručí
Nemluví, nemodlí se, pracuje
Zákony koloběhu uznává
Těhotným bubnem točí jako planetou
Pilot a ježek
V suché trávě za hangárem
pilot zašláp ježka málem
Pohladil mu slechy
chytil od něj blechy
Letušku vzal na klobásu
Drbou se i v biznys klásu
At jsi boháč nebo ne
blechám těm to jedno je
Dálnice
Rameno sépie má oči rozsvícených aut
Ta stuha naděje všech chvátajících v času
Ve tmě je zákeřná jak plazící se infernaut
kovový vítr v poli betonových klasů
Dál v hrudi cest jí tepe asfaltové srdce
poháry parkovišť když plní po okraj
a na rtech měst pak chutná trpce
Skrz zuby sídlišť proklouzne jak hranostaj
Pohltí davy v plechu oblečené a cíl je na dosah
Chapadla ulicemi pokroucená v chaosu
Duhové slzy rozhoupala oknům na řasách
Kaňonem s cihel plazí se zas k obzoru
Listopad
Na zlatém písku leží sametový krokodýl
V mrazáku srdce schovanou má růži
V tlamě mu rezivějí sliby
namísto očí dveře zavřené
Před dveřmi stojí lidé bez klíčů
a na úřadech rozdali už pomeranče
Na hlavní třídě tulák zabalil se do novin
Pravda a láska odjíždějí v mercedesu
V mlze
Žijeme utopeni v kapce mléka
Bůh šedé oko mhouří do hlubiny.
Po bradě vesmíru tam s námi stéká,
Ve vousech zamrzlé má střepiny.
Jsme tiché stíny bez tvarů na bílém jezeře
jak duté krky labutí se cesty otevřou
Na březích vytušíš jen zasmušilé rybáře
a jejich pruty, mokré větve nad hlavou
Jsme průzkumníci poznaného světa
co z perleťových mušlí otírají rosu
o stěny labyrintu roztříštěná věta
pod patou obra střípky času
Obutí lidé
V žalářích bot se nohy míhají
Svá těla hlemýždí v nich skrývají
před špínou chodníků a davem botonožců
Hrubých a špičatých jak hlavy nosorožců
Však kdysi byli nohy svobodné jak ptáci
Pak člověk vynalezl práci
Když boty ušil později
tak zrodili se první zloději
V oblacích bosí ptáci létají
Řetězy chodníků a silnic nemají
Do míst kam boty nedošlápnou uletěli
Obutí lidé, uvěznit je chtěli
Geneze
No tak jsme tady! A co má být?
Vždyt někdo tady musí žít
Snad přišli jsme jak z moře prvoci
a možná přivedli nás sjetí proroci
Až tady všechno sežerem a vychlastáme
tak někde jinde repete si dáme